Stovky lidí se v podvečer 21. srpna 2025 sešly před ruským velvyslanectvím, aby si připomněly invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 a odsoudily ruskou válku proti Ukrajině. Vystupující na shromáždění Jdi domů, Ivane! apelovali, abychom nezapomínali, co se během okupace stalo, a zdůrazňovali podporu Ukrajiny, která čelí obdobné agresi.

Na setkání vystoupil pamětník roku 1968 Jiří Kolda, kterého vojáci postřelili a nechali krvácet před sovětským velvyslanectvím. „Celým mým příběhem se vinuly lži. Lhali o tom,že jsem mělzbraň. Lhali,že jsem je napadl. Lhali,že jejich chování bylo bezchybné. Přitom já byl civilista, se zdviženýma rukama, těžce zraněný. Následky si nesu dodnes. Ochromené plíce, napůl chromou ruku. Uteklo 57 let a já vidím,že se nic nezměnilo. Proto musíme být ostražití, proto musíme připomínat, co se stalo. Aby se to už nikdy neopakovalo.“

Lži, propagandu a dezinformace zmiňoval také bývalý sovětský občan Alexej Ženatý, který byl vychovávaný v propagandě o „bratrské pomoci.“ V roce 1988 byl odeslán do Československa a ze sovětské armády dezertoval. „V armádě nám důstojníci tvrdili, že jsme tu na přání českého národa, ale zakazovali nám mluvit s místními, protože by nás prý mohli zabít. Když jsem se začal ptát, trestali mě, a tak jsem se rozhodl nebýt součástí lží a dezertoval jsem. Můj příběh ale není důležitý , důležité je nebát se říct a vidět pravdu a postavit se za ni. Události okolo napadení Ukrajiny jsou skoro stejné jako v roce 1968: stejné důvody, stejný způsob provedení, jen navíc s ruskou dezinformační kampaní, která rozežírá společnost.“

Lukáš Hilpert, předseda spolku Milionu chvilek pro demokracii apeloval na mobilizaci demokratických sil ve volbách: „Rozhodneme, jestli zůstaneme ve společnosti západního světa, jestli ubráníme naši demokracii a budeme dál stát po boku statečné Ukrajiny, nebo jestli dáme moc do rukou těm, kteří by nás Rusku nabídli na stříbrném podnose.”

Na to navázal slovy: „Dějiny jsou příběhem o tom, kam patříme. A za pár týdnů opět rozhodneme, kam budeme patřit dál. Proto nestačí jen jít volit, musíme přesvědčit i ty, kdo váhají.”

Adriana Černá z Člověka v tísni vyzvala k podpoře Ukrajiny: „Pamatuju hodiny a dny krátce po začátku invaze v únoru 2022, pamatuju, jak se na nás obracely desítky tisíc lidí odhodlaných Ukrajině pomáhat. Válka už trvá dlouho, sami vidíte, jak se plíživě mění postavení agresora. Pokud z toho máte stejný pocit naštvání a odhodlání, jako máme my, podpořte ty, kteří na Ukrajině pomáhají. Třeba naši sbírku SOS Ukrajina nebo Paměť národa. Je to potřeba!”

„Vladimíra Hnulíka, Milana Lampera, Bedřicha Řepu a další zabili před rozhlasem, když chtěli bránit svobodné vysílání. Celkem 9 osob, mezi nimi Eva Livečková, Rudolf Starý, Bohumil Kobr, Zdeněk Dragoun, zahynulo při zásahu sovětských okupantů v Liberci... Celkově zemřelo v důsledku působení okupačních vojsk na našem území 425 osob.“ , připomněl Martin Ocknecht z Paměti národa oběti okupace

Bohdan Rajčinec z Evropského kongresu Ukrajinců promluvil za ukrajinskou občanskou společnost: „Děkuji České republice za to, že nadále jsou tu lidé, kteří vědí, kolik demokracie a svoboda stojí. Za to,že tu, na náměstí Borise Němcova, člověka, kterého Kreml zavraždil, můžeme svobodně vyjádřit, že Ukrajina obstojí!“

Na setkání Jdi domů, Ivane! vystoupila se stejnojmennou písní kapela Rybičky 48 a ukrajinská zpěvačka Svitlana Reichel písní Oj u luzi cervona kalyna vehnala lidem slzy do očí. „Sláva Ukrajině, sláva Česku,“ rozloučila se.

S vystupujícími i se shromážděnými se pak symbolicky rozloučila i moderátorka Marie Bastlová: „Svoboda je v našich rukou, nenechme si ji vzít.“

Událost uspořádali nevládní organizace Člověk v tísni, Paměť národa, Milion chvilek pro demokracii a Evropský kongres Ukrajinců.

Kontakt pro média:

Milion chvilek pro demokracii:

Štěpán Svoboda, [email protected]

tel: 723 456 994